Na louce u rybníka,
kde rákosí tiše zpívá,
stál čáp z našeho komína,
po žábě se dívá.
„Mňam, to bude svačinka,“
pomyslel si tiše,
k žábě kráčel pomalu,
vůbec nebyl slyšet.
Žába na něj koukne,
oči jako knoflíky ,
a místo strachu,
pche!
– vyplázneme jazýky.
