Parník se nacházel v údolí, kde bývala jen bažinatá luka, z nichž vystupovala pára, a odtud zřejmě jméno obce Parník. První zmínka o něm je z roku 1304 v listině, jíž král Václav II. daroval panství Lanšperské, kam patřil Parník, řádu cisterciáků. Dalšími majiteli byli např. Zdeněk Kostka z Postupic, pánové z Pernštejna a Karel Lichtenstein. V čele obce byl rychtář. První zděná chalupa byla postavena až v roce 1803 (čp. 59 – dnešní budova restaurace Tipos).

Školní vyučování na Parníku je doloženo od roku 1860, kdy vyučovalo se v čp. 107 (Servis svářecí techniky na rohu nynější Ústecké a Dukelské ulice). Učil zde obecní písař Vincenc Vymetal. Míval 10 až 20 žáků, kteří seděli v rohu světnice u jediného stolu. V nedaleké Lhotce vyučoval také pan Suchomel, ostatní děti chodily do České Třebové.

V roce 1868 bylo v obci Parník 148 dětí školou povinných, a tak stavitel Vulc vyprojektoval školu, která byla slavnostně otevřena 22. listopadu 1868. Prvním řídícím učitelem se stal František Hirsch s ročním platem 210 zlatých. Později se do této budovy nastěhoval obecní úřad a obec nechala u hlavní silnice postavit stavitelem Františkem Plašilem školu větší, která slouží dodnes.

Materiál ke článku poskytl Jan Skalický