Blíží se konec roku. Deváťáci už to mají za pár….
A tak se ve středu 17. června loučili se svou „základkou“. Pojali to dost originálně a naoko smutně. Uspořádali „poslední rozloučení s 9. A“. Navštívili ostatní třídy se smutečním proslovem.
Výsledkem naštěstí ale byla dobrá nálada a legrace.
Smuteční proslov 9. A
Něco starého končí a něco nového začíná. Končí našich překrásných, i když někdy nesnesitelných 9 let na základní škole. Pamatujeme si, že jsme se báli jít do první třídy, odejít z našeho ráje, kde jsme si mohli pořád hrát, spát, jíst a zase si hrát. Ale život jde dál a my jsme přišli do první třídy. Někdo se znal z dřívějška a někdo se seznámil s někým novým. Utvořili jsme křehkou partu a časem, jak jsme rostli, tak se naše parta utužovala. Někdy přišly problémy, hádky i neshody, ale toho hezkého bylo určitě více. Společně jsme prožívali naše výlety, exkurze i volné dny a naše přátelství dále rostlo. Končili jsme pátou třídu a většina se obávala druhého stupně, jaké to tam asi bude, jací učitelé, učení a starší spolužáci? Brzy jsme to poznali. Bylo to fajn a jak tak šel čas, došli jsme s podobnými zážitky až do deváté třídy. Teď nastal čas loučení, poslední základní vysvědčení, poslední oběd ze školní jídelny a skoro poslední setkání s našimi mladšími spolužáky a učiteli. Někteří s námi i odchází. Ale naši učitelé jsou ti, za kterými se většina z nás bude ráda vracet. I když jsme občas nadávali a neshodovali se s nimi, tak musíme uznat, že právě oni nás naučili, jak se s hodně „ věcma“ poprat. Že v životě nepůjde vše tak, jak si budeme přát, že v životě nebudeme spolupracovat jen s lidmi se kterými vycházíme, ale i s lidmi, kteří nám lezou krkem, že plnit povinnosti se vyplácí. Těch 9 let, co jsme tu byli spolu, jsme si užili a pro nás nastává další etapa našeho života. Odcházíme na střední školy a učňáky. Určitě se bojíme, ale my všichni to zvládneme a až se zase po pár letech sejdeme, budeme si vyprávět další zážitky z našich středoškolských životů. Navždy si budeme pamatovat prostředí, kde jsme vyrůstali. Samozřejmě si za X desítek let nebudeme pamatovat každý školní výlet, každou blbost, co kdo provedl. Ale navždy si budeme pamatovat, s jakými lidmi jsme tu strávili 9 let. A tak jsme se tu naučili i to, že „pamatovat si ty nejlepší vzpomínky a za hlavu hodit to špatné“ je to nejlepší, abychom v životě byli šťastní. Tímto bychom chtěli poděkovat celému učitelskému sboru a třídním učitelkám paní Markové a paní Adamcové, za vaši trpělivost s námi, za naše někdy větší a někdy menší lumpárny a že nezapomenete na to dobré a příjemné, co jste s námi zažili a doufáme, že nás zase jednou rádi uvidíte. A tímto se tedy loučí 9.A a za vše moc děkujeme.
