V pátek ráno jsme opouštěli rodiny, u kterých jsme byli ubytování a které se o nás celý týden staraly.

Odvezli nás k „Meetingpointu“, kde na nás již čekal autobus. Odvezl nás do centra Londýna ke čtvrti Greenwich.

Jako první jsme navštívili observatoř Greenwich, kde jsme se vyfotili na „nultém“ poledníku. Ocitli jsme se jednou nohou na východní a druhou na západní polokouli.

Následovala návštěva „LONDON EYE“, „Ruského kola“, které nás vyvezlo do výšky 33 – 37 metrů. Paní průvodkyně nás poté zavedla na místo, kde jsme viděli a slyšeli zvony BIG BENU v pravé poledne. Hodinová ručička Big Benu měří 4 metry, průměr celého ciferníku je 8 metrů.

Další část programu byla „4D show“ v kině, kde jsme se během 10 minut znovu prošli skoro jako ve skutečnosti Londýnem. Lítali kolem nás racci, viděli jsme, jak to vypadá v Londýně na Silvestra. Bylo to moc pěkné.

Na oběd jsme si sedli do parku před Westminsterským opatstvím. Pak jsme prošli kolem „Downing Street“, kde sídli britský premiér. Bydlí zde i mnoho poslanců. Před jejich paláci se každou hodinu střídá koňská stráž.

Zaujal nás nápis: BEWARE! HORSES CAN KICK OR BITE! THANK YOU

Prošli jsme se přírodním parkem St. Jame’s. Je to kousek divočiny uprostřed města. Všude se procházejí labutě, kachny, divoké husy a pobíhají veverky.

Za chvilku jsme se ocitli před Buckinghamským palácem. Královna „nebyla doma“, neboť ještě tráví prázdniny ve skotském Edinburghu. Když jsme se pokochali krásou paláce, poznali jsme krásu „anglických trávníků“. Kdo chtěl, odpočíval v parku, kde nechtěl, mohl se ještě projít s paní průvodkyní na Piccadilly Circus. Je to široká křižovatka s velkoplošnými reklamními obrazovkami.

Tím jsme skončili návštěvu Londýna.

V 6 hodin jsme uprostřed parkoviště vsedě pojídali párky, pracně připravené od řidičů.

Těsně před odjezdem nám chtěla paní průvodkyně zkontrolovat, zda jsem si na cestu vzali a převlékli „čisté a voňavé“ ponožky…..

Před námi byla dlouhá a únavná cesta domů. Zajímavá byla cesta Eurotunelem. Sledovali jsme, jak najíždějí a vyjíždějí velké autobusy do vagónů a pak ven. Uvnitř tunelu jsme mohli z autobusu vystoupit a protáhnout se uvnitř našeho vagónu, popřípadě dojít na záchod (kde však byla jako vždy neuvěřitelná frotna).

Měli jsme obrovské štěstí, protože asi 2 hodiny po nás začaly v Eurotunelu potíže s uprchlíky. Nejdřív to způsobilo dvouhodinové zpoždění a v noci musel být celý tunel úplně uzavřen.

Ráno jsme si v autobuse pochutnali na anglických „muffinech“ a borůvkovém pitíčku.

Odpoledne už na nás čekali rodiče s otevřenými náručemi a slzami v očích.

Výlet jsme si náramně užili. Měli jsme velké štěstí na sympatické a ochotné řidiče – pana Stanislava Šebestu ml. a Františka Hejzlara. Moc děkujeme také průvodkyni slečně Mirce Kaňové. Byla přísná, ale spolehlivá, ve všem nám uměla poradit a pomoct.

A navíc jsme měli na Anglii netypické počasí – celý týden svítilo sluníčko a ani jednou nepršelo!!!

Zpravodajové z 9.A: Adriana Kovářová, Eliška Řeháková a Martin Dušek